Konopné drogy

PhDr. Michal Miovský, Ph.D.

Text vznikl pro sborník Kalina, K, a  kolektiv autorů. (2003). Drogy a drogové závislosti - mezioborový přístup (Pompidou Group Serie No. 2). Praha: Úřad vlády ČR.“

Plné znění sborníku lze ve formátu pdf stáhnout na adrese http://www.drogy-info.cz/article/articleview/1150/1/120/.  Tam si lze tuto neprodejnou publikaci rovněž objednat.

Se svolením autora a držitelů autorských práv pro potřeby www.ereska.cz upravil a do formátu html převedl MUDr. Tomáš Zábranský, Ph.D.

 

 

OBSAH

Charakteristika, původ, rozšíření 1

Účinné látky, mechanismus účinku, využití 2

Formy  3

Marihuana  3

Hašiš  4

Rozšíření a aplikace  4

Účinky  4

Rizika  5

Odborná péče  7

Literatura  7

 

 

Charakteristika, původ, rozšíření

O konopných drogách se někdy hovoří jako o něčem, co do Evropy bylo přivezeno až v novověku a o něčem, co nemá v jejím kulturně-historickém kontextu tradici. Moderní výzkumy prokázaly, že takového představy jsou mylné. Poslední výsledky naopak ukazují, že konopné drogy jsou látkami, které byly v Evropě známy a zřejmě též užívány ve velmi hluboké historii. Pravděpodobně nejodvážnější současný odhad pochází od Richarda Schultese, který předpokládá, že první pokusy o pěstování konopí mohou být datovány někdy do doby okolo 10 000 let př.K.

Řada nálezů semínek konopí na různých archeologických nalezištích prehistorické Evropy (Rumunsko, Rakousko, Švýcarsko, Německo) vedla dalšího badatele Richarda Rudgleyho k domněnce, že pro nitrofilní rostlinu jako je konopí, mohla taková na organický dusík bohatá místa, jako smetiště či kompost okolo osad, být naprosto ideálním místem. Pro konopí rostoucí jako plevel tak mohly být vytvořeny optimální předpoklady k jeho zdomácnění. Názory obou vědců podporují četné nálezy například polypodních keramických misek sloužících s největší pravděpodobností k pálení konopí. Tyto nálezy jsou datovány do období okolo r. 3000 př.Kr.

Zdaleka nejstarším známým písemným dokladem o užívání konopí je farmakologické pojednání připisované legendárnímu čínskému císaři Šen-nungovi a datované do období okolo roku 2 737 let př.K. To se však do dnešních dnů fyzicky nedochovalo a informaci o něm máme z jiného díla, pocházející až z prvního století po Kr., vzniklého za dynastie Han. Podobně je tomu s nejstarší dochovanou čínskou knihou „Knihou písní“, v níž je o konopí také zmíněno a která se navíc odvolává na prameny až o 2000 let starší, než je sama.

Prvním z evropských autorů zmiňujícím se o konopí byl až řecký filozof a historik Herodotos z Halikarnasu. Ačkoli jeho květnaté popisy byly dlouhou dobu považovány více za básnická díla, než za seriózní práce, ukázalo se nakonec, že tento řecký učenec popsal staré Skythské rituály velmi věrně a přesně. Od něj také pochází název drogy kanabis, neboť „kanabos“ v překladu znamená hlučný a právě hlučnost je jedním z charakteristických projevů chování skupinového užívání.

V taxonomii a botanice konopí vládla v minulosti poměrně značná nejednotnost. Obvykle se rozlišují tři druhy:

§         Cannabis sativa (Linné 1737) 

§         Cannabis indica (Lamarck 1783)

§         Cannabis ruderalis (Janischewsky 1924)

Jiná botanická klasifikace uvádí, že rod Cannabis je pouze jeden a velmi variabilní druh, Cannabis sativa, s dvěma poddruhy, sativa a indica. Všechny druhy konopí jsou dvoudomé, tedy mají jak samčí, tak samičí rostliny. Samičí rostliny jsou jak z hospodářského hlediska, tak z hlediska obsahu psychoaktivních látek významnější. Nejbližším příbuzným konopí je chmel (Humulus lupulus) patřící také do řádu Cannabaceae (konopné).

Původním domovem konopí je pravděpodobně centrální část Asie[1], odkud se díky své pěstitelské nenáročnosti rozšířila prakticky po celém světě. Konopí roste prakticky po celém světě, především pak v oblastech s teplým klimatem. Pěstuje se však i v evropských podmínkách včetně České republiky. Přestože se u nás lze s pěstováním konopí setkat prakticky ve všech částech země, nejvíce se mu daří v oblastech severní a jižní Moravy, kde konopí dosahuje nejvyšší kvality co do obsahu psychoaktivních látek. .

 

Účinné látky, mechanismus účinku, využití 

Účinné látky, obsažené v užívaných produktech konopí, byly identifikovány až v roce 1964, kdy se zjistilo, že psychicky aktivní jsou látky, dnes nazývané cannabinoidy. Pryskyřice obsahuje čtyři základní látky: D1 – tetrahydrocannabinol se třemi variantami, ze kterých dvě vznikají teprve ukládáním pryskyřice jako artefaktu: cannabidiol (CBD) a cannabinol (CBN).

Cannabidiol je sám o sobě co do účinku na psychiku téměř inaktivní.

Za psychicky nejaktivnější látky jsou považovány 8-trans-tetrahydrocannabinol a delta-9-trans-tetrahydrocannabinol, jenž je současně zřejmě vůbec psychicky nejaktivnější látkou obsaženou v marihuaně a hašiši. Dále je prozkoumána struktura dalších přibližně 30 cannabinoidů. Pryskyřice mimo to obsahuje éterické oleje, různé cukry, flavonoidy, alkaloidy a chlorofyl. Ty jsou z hlediska účinku na lidskou psychiku v drtivé většině aktivní velmi málo či úplně inaktivní.

Neurobiologickým  mechanismem účinku THC je jeho vazba na kanabinoidní receptory  v mozku. Za normálních okolností se na tyto receptory vážou endogenní látky s obdobným účinkem, zvané  anandamidy. Tyto tělu vlastní látky působí euforii a uvolnění. Vnější přívod THC vytěsňuje anandamidy z vazby na kanabinoidní receptory a při dlouhodobém užívání vede k útlumu jejich produkce.  

Kanabinoidy mají mimo psychotropního efektu i další zajímavé a potenciálně  využitelné vlastnosti. Analgetický vliv spolu s efektivním potlačením nevolnosti a zvracení je již od roku 1991 využíván i terapeuticky při zvládání těchto obtíží  u AIDS a chemoterapii nádorových onemocnění. Jedná se o preparát Marinol cps. (dronabinol), který např. v Kanadě mohou preskribovat i praktičtí lékaři.

Tentýž lék je v klinickém zkoušení i u terapie Alzheimerovy choroby, kde mj. příznivým vlivem působí na afektivitu nemocných. Dnes je k disposici množství sdělení o možném uplatnění kanabinoidů v léčbě dalších chorob. Mimo terapie AIDS a přidružených poruch (AIDS-related complex), vedlejších nežádoucích účinků některých léků (především jde o nežádoucí účinky na gastrointestinální trakt a o centrálně navozenou nevolnost) je možno v budoucnu počítat především se syntetickými kanabinoidy i v jiných oblastech. Perspektivní se jeví užití v neurologii (roztroušená sklerosa, migréna či Parkinsonova choroba), ve vnitřním lékařství (THC je účinný bronchodilatans s rychlým nástupem účinku) a v očním lékařství (terapie glaukomu, kdy THC snižuje nitrooční tlak). Další oblastí je léčba chronické bolesti a rovněž léčba afektivních poruch. Tato indikace má historické kořeny: Robert Burton kolem r.1840 používal kanabis jako lék u deprese a zmiňuje se o tom ve své knize The Anatomy of Melancholy.

 

Formy

Na černém trhu se vyskytují a jsou zneužívány dvě základní formy drogy: marihuana (tráva, zelí, maruška apod.) a hašiš (haš, čokoláda apod.).

Marihuana

„Marihuana“ představuje název pro sušené květenství a horní lístky z konopí. Barva je dle kvality zpracování od příjemně plné spíše tmavě zelené až skoro k černo-zelené (v případě rychlého sušení, vlhkého sběru a nekvalitní přípravy). Při dobrém zpracování je látka v menších kouscích, držících v hrudkách při sobě, jemně lepících a s velmi charakteristickým aroma. Pašovaná marihuana obvykle neobsahuje semínka, marihuana, vypěstovaná v Čechách, někdy nebývá pročištěná.

Marihuana domácí produkce se dle oblasti svého původu pohybuje v mezích 2-8% obsahu aktivních látek. Zahraniční pak někde v rozmezí 6-14% (speciálně upravená pak až 18% a ve výjimečných případech i více). O určité „revoluci“ na černém trhu lze hovořit ve spojitosti s rozvojem technologií pro hydroponii a pěstování při umělém osvětlení (tzv.“indoor“). Šlechtěné vysoce potentní odrůdy pak dosahují extrémně vysokého obsahu účinných látek.  

Hašiš

Hašiš je konopná pryskyřice, obvykle obsahující malý obsah květenství a drobných nečistot. Barvu má tmavě zelenou, spíše přecházející do tmavě hnědé (dle čistoty). Někdy se barevně liší podle původu – v českých zemích nejčastěji světle hnědý z Maroka, tmavě hnědý z Afghánistánu atd. Obsah aktivních látek může být až okolo 40%. To současně dává i laťku základnímu rozdílu v dynamice účinku obou forem i potenciálních rizik spojených s jejich užíváním.

 

Rozšíření a aplikace

Doposud nebyl v ČR proveden žádný kvalitní prevalenční odhad počtu uživatelů konopných drog. Český statistický úřad ve své zprávě „Odhad spotřeby drog v ČR za rok 2000“ odhaduje počet dlouhodobých pravidelných uživatelů na 150 000. Tento odhad je však pravděpodobně hrubě podhodnocen a na základě výsledků dalších výzkumů se zdá být realističtější odhad 250-350 tisíc uživatelů v ČR. Centrum pro výzkum veřejného mínění (AV ČR) uvádí, že přibližně 10-14% dospělé populace má alespoň jednu zkušenost s těmito látkami za život. Školní studie uvádějí přibližně 35-50% středoškoláků dle regionu s alespoň jednou zkušeností s těmito látkami. Přestože je počet uživatelů vykazován také v rámci indikátoru „první požadavky o léčbu“, není možné jej zařadit, neboť je tato skutečnost způsobena chybným užíváním metodiky a uživatelé cannabis nemají do indikátoru FTD být vůbec zařazováni. Ze školních studií došlo za posledních 8 let k poměrně výraznému nárůstu. Zatímco v roce 1994 se zkušenost s produkty konopí u středoškoláků pohybovala okolo 15-20 % (Miovský a Urbánek, 2002), v roce 2000 se tento údaj pohyboval okolo 35-50 % (Miovský a Urbánek, 2001). Nárůst byl patrný zejména v období poloviny 90.let. Zdá se, že v současné době jsme svědky spíše stabilizace těchto hodnot, nežli pokračujícího rychlého nárůstu.
Konopné drogy jsou užívány především kouřením. V menším měřítku se objevuje také perorální užití, obvykle jako součást pokrmů či nápojů nejrůznějšího druhu. Určité omezení z hlediska úpravy představuje rozpustnost účinných látek především v oleji a tucích a naopak velmi malá rozpustnost ve vodě. Dávkování bývá velmi proměnlivé a častěji je u nepravidelných uživatelů ovlivňuje množství drogy, kterou mají k dispozici, nežli jiné faktory. U dlouhodobých uživatelů je naopak množství aktuálně užité drogy ovlivněno stále přítomným určitým množstvím v těle. Velmi obecně tak můžeme říci, že se množství požité drogy u marihuany pohybuje od desetin gramu až po několik gramů sušiny (v závislosti na „kvalitě“, tj. obsahu aktivních látek a zkušenosti uživatele).

 

 

Účinky

Jako u všech psychotropních látek, i tady je třeba zdůraznit, že dále popsané účinky konopných drog patří mezi nejčastější, jejich výčet ale nemůže být úplný. Nelze totiž nikdy s naprostou jistotou říci, jak bude intoxikace probíhat. Kromě samotného vlivu látky (a nejistoty co do její koncentrace) se totiž na průběhu a charakteru stavů podílí celkové „nastavení“ (setting) jedince, očekávání, prostředí, únava, individuálně odlišná citlivost a mnoho dalších faktorů, z nichž každý může stavy během intoxikace velmi zásadně změnit.

Účinek při vykouření drogy nastupuje obvykle během několika desítek sekund až minut (v závislosti na obsahu aktivních látek). Při perorálním požití nastupuje účinek pomaleji a později, avšak trvá déle. Celková doba účinku po vykouření drogy se pohybuje od 3-6 hodin, jen velmi výjimečně u vyšší dávek déle (při perorálním požití je doba účinku výrazně delší). 

Mezi zcela nejcharakterističtější účinky konopných látek lze řadit sucho v ústech (často velmi intenzívní, někdy až nepříjemné), jemný pocit chladu a hlad. Nijak výjimečná není situace, kdy - přestože před intoxikací byla dotyčná osoba plně sytá - po vykouření několika jointů sní „nášup“. Pro tento účinek bylo s konopím také experimentováno při léčbě nechutenství. Typická pro konopnou intoxikaci je deformace ve vnímání času. Čas se zdá být delší, vše se jakoby vleče a i velmi krátký okamžik se může zdát jakoby uběhly celé hodiny. Objevují se rovněž deformace ve vnímání prostoru a sluchové, hmatové a nejčastěji zrakové iluze (začínající často jako zostřené vnímání barev). V drtivé většině případů je intoxikace doprovázena stavem lehké euforie a příjemné nálady, která občas může přejít do bouřlivého a nezadržitelného dlouhého smíchu. Agresivní či depresivní rozlady, stejně tak jako panické a úzkostné stavy (tzv.“bad trip“) se objevují výjimečně a většinou spíše u osob k tomu různým způsobem disponovaných (viz rizika). Celkový stav se blíží mírně meditativnímu ponoření do vlastních pocitů, nálad, myšlenek a fantazií. Stav velmi svádí k zabývání se jimi a k hloubání.

Ne zcela ojediněle se může intoxikace konopím projevit nevolností až zvracením; úzkostné stavy (viz výše) jsou popisovány jen zřídka. Někdy může dojít k plynulému přechodu od „žádoucích“ účinků k nežádoucím.

Vylučování THC z organismu trvá velmi dlouho, biologický poločas je 30 hodin. Účinná látka, respektive její metabolity, jsou  poměrně dlouho detekovatelná v moči, při pravidelném intenzívním užívání až několik týdnů od posledního požití. Nejednotnost v literatuře panuje ohledně možného vlivu metabolitů na psychiku. Studie provedené na leteckých pilotech (např. Leirer, Yesavage, Morrow, 1991) ukazují, že tento účinek je výrazně delší (dvoj až trojnásobně), než je literaturou uváděna délka samotné intoxikace. Zimmer s Morganem (1997) provedli analýzu studií v této oblasti a tvrdí, že psychoaktivní účinek u člověka mizí při koncentraci THC v krvi okolo hranice 2 nanogramů na mililitr (této hladiny je dosaženo během 4-5 hodin po aplikaci drogy).

 

Rizika

V ČR|ani jinde ve světě doposud nebyl popsán případ předávkování s následkem smrti. Obecně je většinou odborníků sdílen názor, že konopné drogy nevyvolávají somatickou (tělesnou) závislost. Psychická závislost se dostavuje asi u 8-10% dlouhodobých uživatelů. Není popisován ani vzestup tolerance, který by vedl ke vzrůstajícím potřebným dávkám, ani odvykací příznaky při užívání těchto drog[2]. V literatuře někdy bývá popisován u výjimečných případů (např. Popov 2001) odvykací stav projevující se psychomotorickým neklidem, podrážděností, nervozitou, úzkostí, depresivní rozladou, bolestmi hlavy. Častěji se však v literatuře setkáváme s názorem, že se jedná o pacienty obecně s výrazným sklonem k somatizaci psychických potíží a ke zvládnutí těchto stavů často plně dostačuje podpůrná psychoterapeutická intervence.

Pokud se setkáváme s náruživými uživateli vykazujícími tendenci k excesívním vzorcům užívání, pak podobně, jako je tomu např. u halucinogenních látek, se bez výjimky jedná spíše o součást osobnostních rysů těchto uživatelů a tedy o mechanismy nefarmakologické povahy.   

Role kanabinoidů (kouření marihuany) jako vstupní drogy („gateway drug“ -  též používán pojem „iniciační“ či „startovací“  drogy) bývá zkreslována.  Bayer (2001) uvádí, že v zásadě nejsou kanabisové drogy odpovědné za tzv. „stepping stone“, tedy přechod na tzv. tvrdé drogy (opiáty či stimulantia). Největší riziko představuje pití alkoholu a kouření nikotinových cigaret v dětství a adolescenci. Za iniciační drogu lze pro určitou specifickou skupinu uživatelů drog pokládat rovněž těkavé látky a předepisovaná psychofarmaka. Akutní ovlivnění psychoaktivní substancí jako je marihuana přirozeně může ovlivnit rozhodnutí zkusit jinou („tvrdší“) drogu. Rovněž při užívání kanabinoidů ve společnosti, kde se vyskytují i jiné drogy, může snáze dojít k jejich konzumaci (Popov, 2001).

V případě tzv. amotivačního syndromu panuje v literatuře opět výrazná nejednotnost. Halikas (a po něm i několik dalších autorů) sice v roce 1981 zformuloval základní klinický popis tohoto syndromu, nicméně ten se v mnoha kritériích shoduje s diagnostickými vodítky pro deprese a výzkum zde není doposud jednoznačně schopen přinést odpověď na to, zda tento syndrom vůbec existuje či nikoli (nebo zda se nejedná pouze o nerozpoznanou, event. chybně diagnostikovanou depresi).

Při velmi častém, nadměrném a dlouhodobém užívání konopných drog se dostavují jemné poruchy některých kognitivních funkcí. Jedná se zejména o zhoršení v oblasti krátkodobé paměti a schopnosti soustředění. Poruchy kognitivních funkcí se vyskytují v akutní intoxikace. Názory na vliv na psychiku po odeznění účinku se různí. Autoři vzpomínané studie provedené na leteckých pilotech tvrdí, že tento účinek je výrazně delší (dvoj až trojnásobně), než je literaturou uváděna délka samotné intoxikace. Naopak Zimmer s Morganem (1997) uvádějí, že psychoaktivní účinek u člověka mizí při koncentraci THC v krvi okolo hranice 2 nanogramů na mililitr. Titíž autoři se ve své kritické analýze věnují také tématu rizika účinku THC pro dopravu. Účinek THC jednoznačně představuje zvýšené riziko pro řízení motorových vozidel či obsluhu nebezpečných strojů a zařízení. Vedle toho třeba také poznamenat, že toto riziko je nižší, než v případě alkoholu. Navíc např. při srovnání dopravních nehod s fatálními následky v USA, Kanadě a Austrálii se ukázalo, že THC bylo nalezeno v krvi cca 3-11% těl řidičů. Autoři však kriticky zdůrazňují, že z těchto 3-11%, mělo 70% v krvi také alkohol a výsledek je tak velmi nejednoznačný. Robbe a O´Hanlon (1993) ve výsledcích své studie poznamenávají, že při srovnání vlivu různých drog (vč.alkoholu) na lidskou psychiku, je marihuana z hlediska potenciálu nebezpečnosti způsobit nehodu nejméně rizikovou.

Při pravidelném užívání se mohou dostavit flashbacky (viz dále). Při „špatném naladění,“ tedy například při déletrvající depresi z rozchodu s partnerem nebo při intoxikaci na místě, kde to není příjemné a/nebo s lidmi, kteří jsou nepříjemní a neznámí, může dojít k rozvoji paranoidního stavu, kdy má dotyčný pocit, že je ostatními sledován, že se na něj stále dívají, pozorují ho, hodnotí. Může se objevit i strach, že bude zatčen policií za užívání „trávy“ (přestože již tuto nezákonnou drogu nemá u sebe) atd. 

U predisponovaných osob, tedy osob s vytvořenou či vrozenou dispozicí může dojít k rozvoji velmi intenzivních, hlubokých depresivních stavů či stavů úzkosti a napětí. Ty mohou při vystupňování přejít až do panického stavu, kdy hrozí nebezpečí sebepoškození či naopak agrese k okolí. Občas se to může stát při nepřipravenosti k požití velmi vysoké dávky (tady je nutno upozornit na obecnou nemožnost ověřit si koncentraci THC v kupovaném i vypěstovaném  rostlinném materiálu; konzument vlastně nikdy přesně neví, kolik účinné látky pozře). 

Velmi výjimečně u disponovaných jedinců (či při velmi vysoké dávce při dlouhodobém užívání) může dojít k mírným stavům zmatenosti. Ty za určitých okolností mohou přejít až do psychotické roviny  - tedy projevit se stavem zmatenosti, dezorientace, poruch myšlení, emocí apod. Výjimečná není autoagrese či agrese k okolí. V případě delšího přetrvávání těchto stavů je nutné posouzení psychiatrem. Zde se častěji jedná o provokaci latentního duševního onemocnění, kde konopí může sehrát úlohu spouštěcího mechanismu (podobně jako v případě rozvoje dlouhodobé hluboké deprese, pokračující i po odeznění intoxikace). K tomu může dojít i při jednorázové první zkušenosti s touto drogou a toto riziko patří pravděpodobně k nevýraznějším. Neexistuje totiž možnost kvalifikovaně předvídat, u koho nastane a u koho ne.     

Většina uvedených stavů postupně ustupuje s odeznívající intoxikací. V případě delšího průběhu je nanejvýš nutné kontaktovat lékaře, nejlépe psychiatra.  

 

Odborná péče

Uživatelé marihuany či hašiše obvykle sami nevyhledávají odbornou pomoc v zařízeních pro problémové uživatele drog a závislé. Při masivním rozšíření zejména marihuany však není výjimkou kontakt iniciovaný rodinou či školou nebo motivovaný výskytem psychických komplikací. V podstatě zde opět jako u halucinogenních drog můžeme rozlišit tři nepříliš početné skupiny potenciálních klientů. Kromě uvedené skupiny přicházející pod nátlakem rodiny, partnera, školy apod. se jedná také o skupinu klientů tvořenou nezkušenými experimentátory, u nichž droga během intoxikace vyvolá nečekaný a nepříjemný stav. Tito klienti často přicházejí s nejistotou a vystrašením zda se „něco nemohlo během intoxikace stát“ a zda „to nemůže mít nějaké následky“ apod. V těchto případech je obvykle zcela dostačující citlivá poradenská intervence (individuální i rodinné poradenství), na kterou může event. navázat krátkodobá psychoterapie zaměřená na práci s důvody, které klienta vedly k experimentům apod.

Závažnější je třetí skupina klientů, u nichž se v souvislosti s intoxikací objevují závažné psychické komplikace (ať již v souvislosti s předchozí psychiatrickou léčbou či bez ní). Tito klienti  jsou indikovaní pro psychiatrickou léčbu (včetně farmakoterapie) a v jejich případě nelze díky vysokému riziku výskytu komplikací brát ani krátkodobé experimenty s konopnými drogami na lehkou váhu.

Ústavní léčba v zařízeních pro drogově závislé je pro uživatele konopných drog  (nekombinují-li konopné drogy s žádnou jinou drogou) nevhodná.

 

Literatura

Allebeck P., Adamsson C., Engtstroem A., Rydberg, U.: Cannabis and schizophrenia: a longitudinal study of cases treated in Stockholm Country. Acta Psychiatr. Scand: 88, 21-24,  1993 

Bayer D.: Marihuana a hašiš v České republice. Práce ke specializační atestaci z léčby návykových nemocí. IPVZ, Praha, 2001

Bayewitch M., Man-Hee Rhee, Avidor-Reiss T., Breuer A., Mechoulam R., Vogel Z.: Tetrahydrocannabinol Antagonizes th Perinephral Cannabinoid Receptor-mediated Inhibion  of Adenyl Cyclase. Journal of Biological Chemistry, 271, 1996, 17, s. 9902-9905 

Cannabis: a health perspective and research agenda. Division of mental health and prevention of substance abuse. WHO, 1997 

Cohen S.: "Cannabis Effect on Adolescent Motivation." In. Marijuana and Youth: Clinical Observations on Motivation and Learning. NIDA, Rockville,  1982.

Csémy L.: Pití alkoholu a užívání drog u dospívajících. Srovnání změn během druhé poloviny 90. let.  In: Sovinová H., Csémy L., Sadílek P.: Zdraví a škodlivé návyky. Státní zdravotní ústav, Praha, 1999

Doležal J. X.: Marihuana. Votobia, Olomouc,  1997.

Hampl K.: Vliv věku na užívání návykových látek. Alkoholizmus a  Drogové Závislosti (Protialkoholický Obzor) 35, 2000, 1, s. 33-40

Hubík J., Dušek J., Řezáčová A., Štarhová H.: Obecná farmakognosie. Státní pedagogické nakladatelství, Praha,  1986

Leirer V.O., Yesavage J.A.,  Morrow D.G.: Marijuana carry-over effects on aircraft pilot performance.  Aviat Space Environ Med. 62, 1991, p. 221-227  

Martinove M., Benkovič J., Koprdová E., Stebilová Š., Dusková S., Ištvánová: Úzkostné poruchy v náhodne vybratej skupine pacientov so závislosťou od psychoaktívnych látok. Alkoholizmus a Drogové Závislosti (Protialkoholický Obzor) 35, 200, 1, s. 13-18

Mendelson J.H., Mello N.K., Lex B.V., Bavli S.: Marijuana withdrawal syndrome in a woman. American Journal of Psychiatry 141, 1984, p. 1289-1290

Menhiratta S. S., Wig N. N., Verma S. K.: Some psychological correlates of long-term heavy cannabis users. The British Journal of Psychiatry, 132, 1978, 5, s. 482-486

Miovský M., Urbánek T. (2001): NEAD  2000. Zprávy  z výzkumu  za jednotlivé okresy (1-31).   Albert, Boskovice

Miovský M., Urbánek T. (2002): Tabák, alkohol a nelegální drogy mezi středoškoláky. Čs. psychologie č.2, ročník XLVI. Str.165-177.

Moskowitz H.: Marihuana and driving. Accident Analysis and prevention 17: 4, 1985, p. 323-345

Nešpor K., Csémy L.: Léčba a prevence závislostí. Psychiatrické centrum Praha, 1996

NIDA: Marihuana Update. National Institute of Drug Abuse, Washington D.C.,  1997

Poole R., Brabbins C.: Drug Induced Psychosis. Th British Journal of Psychiatry, 168, 2000, 2, s. 135-138 (in: Alkoholizmus a Drogové Závislosti (Protialkoholický obzor, 35, 2000, 2, s. 82)

Popov P. (2001): Návykové poruchy. In: Raboch J., Zvolský P. a kol.: Psychiatrie. Galén, Praha.

Reiger D. A., Farmer M. E., Rae D. S. (1990): Comorbidity of mental disorders with alcohol and other drug abuse. JAMA, 264. Pp. 2511-2518

RobbeH., O´Hanlon, J. (1993): Marihuana and Actual Driving performance. Washington DC, Department of transportation. Pp.105-108.

Varma V.K., Malhotra A.K., Dang R., Das K., Nehra R.: Cannabis and cognitive functions: a prospective study. Drug Alcohol Depend. 21, 1988, p. 147-152

Thornicroft G. (1990): Cannabis and psychosis: Is There Epidemiological Evidence for an Association? British Journal of Psychiatry 157. Pp. 25-33

Zimmer L., Morgan J.P. (1997): Marihuana myths, marihuana facts: a review of the scientific evidence. The Lindesmith Center,  New York.



[1] Ve některých středoasijských oblastech  hraje konopí úlohu tzv.ekologické rostliny, která zabraňuje desertifikaci, tj. přeměně krajiny v poušť - viz např. povídky a romány Džingise Ajchmatova z Kazachstánu. 

 

[2] MKN-10 má v kategorii F 13 definované pouze diagnózy „akutní intoxikace“ a „škodlivé užívání.“